444/1991 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně pracovníků proti nebezpečím z povolání způsobeným znečištěním vzduchu, hlukem a vibracemi na pracovištích (č. 148)

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června 1977 byla na 63. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o ochraně pracovníků proti nebezpečí z povolání způsobeným znečištěním vzduchu, hlukem a vibracemi na pracovištích (č. 148). Ratifikace Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 11. ledna 1990 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 18 odstavce 3 Úmluva vstoupila v platnost dnem 11. ledna 1991.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně,

Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1. června 1977 na svém šedesátém třetím zasedání, majíc na zřeteli úmluvy a doporučení, které se věci týkají, zejména doporučení o ochraně zdraví pracovníků, 1953; doporučení o závodních zdravotnických službách,1959; úmluvu a doporučení o ochraně proti záření, 1963; úmluvu a doporučení o ochranných zařízeních na strojích, 1963; úmluvu o dávkách při pracovních úrazech a nemocech z povolání, 1964; úmluvu a doporučení o hygieně (obchod a kanceláře), 1964; úmluvu a doporučení o benzenu, 1977 a úmluvu a doporučení o rakovině z povolání, 1974; rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovního prostředí: znečištění vzduchu, hluku a vibrací, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá dne 25. června 1977 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o pracovním prostředí (znečištění vzduchu, hluk a vibrace), 1977.

1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti.

2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po projednání se zúčastněnými reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud existují, vyjmout z provádění úmluvy jednotlivá odvětví hospodářské činnosti, pokud toto provádění vyvolává zvláštní problémy, které mají určitou závažnost.

3. Každý členský stát, který ratifikuje úmluvu, uvede v první zprávě o jejím provádění, kterou je povinen podat podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce, a to s odůvodněním, odvětví, která byla vyloučena podle odstavce 2 tohoto článku, a vyložit v pozdějších zprávách stav svého zákonodárství a praxe, pokud jde o tato odvětví, a rozsah, v němž byla úmluva provedena nebo se zamýšlí ji provést, pokud jde o taková odvětví.

1. Každý členský stát může po projednání s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud existují, přijmout závazky stanovené touto úmluvou zvlášť, pokud jde o

2. Členský stát, který nepřijme závazky stanovené úmluvou pro jeden nebo více druhů nebezpečí, přesně to určí na své ratifikační listině a uvede pro to důvody ve své první zprávě o provádění úmluvy podané podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce. Ve svých pozdějších zprávách vyloží stav svého zákonodárství a praxe, pokud jde o nebezpečí, které byly vyloučeny, s přesným uvedením, v jakém rozsahu byla úmluva provedena nebo se zamýšlí ji provést, pokud jde o každý takový druh nebezpečí.

3. Každý členský stát, který při ratifikaci nepřijal závazky stanovené touto úmluvou pro všechny druhy nebezpečí, později, jakmile bude názoru, že to okolnosti dovolují, zpraví generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce, že přijímá závazky stanovené úmluvou ohledně jednoho nebo více druhů nebezpečí předtím vyloučených.

Pro účely této úmluvy:

1. Vnitrostátní zákonodárství stanoví, jaká opatření budou učiněna na pracovištích pro předcházení nebezpečím z povolání, způsobeným znečištěním vzduchu, hlukem nebo vibracemi, pro jejich snižování a pro ochranu pracovníků proti nim.

2. Ustanovení pro praktické provádění stanovených opatření mohou být učiněna ve formě technických norem, příruček pro praxi nebo jiným vhodným způsobem.

1. Při provádění ustanovení této úmluvy se má příslušný orgán radit s nejreprezentativnějšími organizacemi zúčastněných zaměstnavatelů a pracovníků.

2. Představitelé zaměstnavatelů a pracovníků budou přibráni k vypracování předpisů pro praktické provádění opatření předepsaných podle článku 4.

3. Co nejužší spolupráce bude navázána na všech úrovních mezi zaměstnavateli a pracovníky pro provádění opatření předepsaných podle této úmluvy.

4. Představitelům zaměstnavatele a pracovníků v podniku má být umožněno doprovázet inspektory při kontrole dodržování opatření předepsaných podle této Úmluvy, pokud inspektoři nejsou názoru, že se zřetelem k všeobecných pokynům příslušného orgánu by to mohlo být na škodu účinnému provádění jejich povinností.

1. Zaměstnavatelé zodpovídají za provádějí předepsaných opatření.

2. Jestliže několik zaměstnavatelů provádí současně nějakou činnost na jednom pracovišti, jsou povinni spolupracovat při provádění předepsaných opatření, aniž by se tím omezovala zodpovědnost každého jednotlivého zaměstnavatele na zdraví a bezpečnost pracovníků, které zaměstnává. Za vhodných okolností příslušný orgán stanoví obecné postupy pro tuto spolupráci.

1. Pracovníci jsou povinni dbát bezpečnostních předpisů pro předcházení nebezpečím z povolání, která vznikají ze znečištění vzduchu, hluku a vibrací na pracovištích, pro jejich snížení a zajištění ochrany proti těmto nebezpečím.

2. Pracovníci nebo jejich zástupci jsou oprávněni činit návrhy, získat informace a výcvik a obracet se na příslušné orgány, aby byla zajištěna ochrana proti nebezpečím z povolání, která vznikají ze znečištění vzduchu, hluku a vibrací na pracovištích.

1. Příslušný orgán určí hlediska pro stanovení nebezpečí z expozice znečištěnému vzduchu, hluku a vibracím v pracovním prostředí, a na jejich základě případně vymezí hranice expozice.

2. Při vypracování hledisek a vymezení hranice expozice příslušný orgán přihlédne ke stanovisku odborně kvalifikovaných osnov, určených…